home >Historie

Historie Vatikánského rozhlasu

V roce 1929, krátce po podepsání Lateránských dohod, svěřil papež Pius XI. Guglielmu Marconimu, vynálezci bezdrátového vysílání, vybudování rozhlasové stanice v nově vzniklém vatikánském státě. Nové rádio svěřil papež jezuitům a ředitelem jmenoval člena tohoto řádu, fyzika a matematika Giuseppa Gianfranceschiho. První vysílání zahájil Pius XI. 12. února 1931 latinskou promluvou. Zpočátku byl vysílán například přehled činnosti Papežské akademie věd nazvaný "Scientiarum Nuncius Radiophonicus". V roce 1936 bylo nové rádio uznáno Mezinárodní radiofonní unií (UIR).

Když 9. února 1939 zemřel papež Pius XI., Vatikánský rozhlas poprvé sledoval průběh následné konkláve a obřad korunování nového papeže Pia XII. komentoval v devíti jazycích. V paláci Lva XIII., který do roku 1936 sloužil jako Vatikánská astronomická observatoř, byly vytvořeny nové kanceláře a rozhlasová studia.

Po vypuknutí 2. světové války se navzdory cenzurám a rušení stalo nové rádio cenným prostředkem svobodného zpravodajství. Francouzské hnutí odporu dokonce vysílání Vatikánského rozhlasu přepisovalo a tajně rozšiřovalo. Vatikánský rozhlas už tehdy řídil mezinárodní redakční tým jezuitů a jeho programy byly vysílány v devíti jazycích. V lednu roku 1940 vznikla "Informační kancelář", která pomocí rozhlasu pomáhala hledat pohřešované vojáky a civilní osoby a válečným vězňům předávala vzkazy od jejich rodin. V letech 1940-1946 bylo během 12.105 hodin rozhlasových přenosů odvysíláno celkem 1.240.728 takových informací.

Po skončení války bylo vysílání Vatikánského rozhlasu obohaceno o další jazyky, vzrostl redakční tým, ale zároveň také potřeba disponovat silnějšími vysílači a směrovými anténami. Proto byly roku 1954 zahájeny práce na stavbě vysílacího střediska v Santa Maria di Galeria. Pius XII. ho slavnostně otevřel 27. října 1957.

V roce 1958, v době volby Jana XXIII., byl zahájen provoz nových studií a redakcí v někdejším Muzeum Petrianum, protože potřeby rozvíjejícího se rádia neustále rostly. Druhému vatikánskému koncilu věnoval Vatikánský rozhlas více než 3000 vysílacích hodin v 30 jazycích.

V roce 1963 usedl na papežský trůn Pavel VI., který v lednu 1964 poutí do Svaté země zahájil sérii papežských zahraničních cest. A tak vznikl nový úkol pro novináře a techniky Vatikánského rozhlasu: provázet papeže na jeho cestách.

Státní sekretář Vatikánu, kardinál Villot, slavnostně otevřel 29. ledna 1970 nové sídlo Vatikánského rozhlasu v Palazzo Pio. Rádio již vysílalo své programy 19 až 20 hodin denně v 32 jazycích a měl k dispozici vysílače o elkové síle více než 1000 kW. Personál rádia se tehdy skládal z 280 osob, které pocházely ze 38 zemí.

V roce 1978, po krátkém pontifikátu Jana Pavla I., byl papežem zvolen kardinál Karol Wojtyła, který přijal jméno Jan Pavel II. Spolu s ním usedl na Petrův stolec papež-poutník, který dosud vykonal stovky apoštolských cest po Římě, Itálii i do zahraničí. Spolu s ním cestují také redaktoři a technici Vatikánského rozhlasu, aby informovali o událostech spojených s každou papežovou návštěvou a zajišťovali technický chod liturgických slavností.

V době komunismu byl Vatikánský rozhlas prostředkem, který katolické řesťany žijící v krajích východního bloku informoval o dění ve světové církvi, a tak jim umožňoval pocítit jistou sounáležitost s katolíky po celém světě.

Devadesátá léta, charakterizovaná politickými proměnami a technickým rozvojem, uvedla papežskou vysílací stanici do éry satelitních vysílání. Jen tak je možné odpovědět na nové výzvy a potřeby, které s sebou doba přinesla. Redakce i studia byly lépe technicky vybaveny. V jubilejním roce 2000 věnoval Vatikánský rozhlas převážnou část svého vysílacího času oslavám Svatého roku a aktivitám Jana Pavla II. V roce 2001 oslavilo toto rádio již 70. výročí od svého založení. V současné době vysílá své pořady ve 47 jazycích a pracuje v něm na 400 osob okolo 60 národností.